Camino de Santiago

27. května 2019 - 10:51
IMG_9544-1-768x1024.jpg

Nejposvátnější a nejnavštěvovanější cesta v Evropě.

Lidé, kteří vyhledávají změnu ve svém životě, se většinou rozhodnou pro Camino de Santiago.

Jaká byla naše cesta o 174 km?

Dorazily jsme s Ivanou do Burgosu. Hned jsme se šly ubytovat do hostelu. Jako první jsme zavítaly pro požehnání do Katedrály Panny Márie (Catedral de Burgos), abychom měly na cestě štěstí. Vyzvedly jsme si pas na razítka, který potřebuje každý, kdo chce dostat diplom v Santiagu. Po večeři jsme rychle hupsly do postele s očekáváním, co bude následovat.

Náš druhý den. Neskutečně lilo. Po 10 metrech jsem měla totálně mokrý tenisky a byla mi šílená zima. Na zádech nálož v podobě 14 kg. V hlavě se mi jen honilo ,,Do prdele, tohle je ta posvátná cesta?”. Ivana mi vysvětlila, že je nezbytné jít do krámu a koupit nepromokavé boty. Pane bože, když jsem viděla ty modely, tak jsem uvažovala, že to zvládnu v těch promočených teniskách :D. Koupila jsem nové. Po prvním dnu chůze v dešti, kroupech a větru, jsem za ně byla šťastná. Alespoň nohy byly jako v bavlnce, protože o obličeji se to říct nedalo. Vítr a kroupy nás doslova devastovaly.

Důležité myšlenky po prvním dnu.

Když na něco myslíme, tak se nám to splní. Děláme podvědomě kroky k tomuto snu. Camino jsem chtěla jít dloooouho a věděla jsem, že ho jednou půjdu. ,,Najednou jsem tady”, říkala jsem si. Jak krásně to do sebe zapadlo. V ten nejlepší čas a se skvělou kamarádkou. Velký vděk.

„Všechny naše sny se mohou stát skutečností, pokud máme odvahu je následovat.“ Walt Disney

I přesto, že počasí bylo nejhorší co mohlo, tak jsme byly pozitivní. Jak si udržet chladnou hlavu a focus na cíl i ve “srajdách”?

  • rozkouskovaly jsme si cíl cesty s pauzami, nepřehnaly jsme to
  • udělaly jsme si z té situace srandu. Smály jsme se o to víc, když déšť zesílil. Jestli to bylo ze zoufalství nevím, ale nám to pomohlo
  • říkaly jsme si, že za pár dní má být hezké počasí. Měly jsme naději

Další dny probíhaly takhle

Ubytování jsme šérovaly s cca 12 lidmi. Základem je, se naučit organizovanosti, ale zase to nepřehnat. My jsme byly všude poslední :D. Jako poslední jsme vstávaly, jako poslední jsme došly trasu, jako jediný jsme cvičily jógu po příchodu, takže jsme jako poslední večeřely. O to větší pohodu jsme měly. Snad jen jednou jsme málem nesehnaly postel a byly trošku nahrané. S tím, že nás každé ráno vyhazovala uklízečka jsme si starosti nedělaly. A když nás za několik dní počasí překvapilo sluníčkem, koupily jsme 50 faktor, kšiltovku a já se přezula konečně do svých krásných běžeckých bot.

Mimo komfortní zónu

Došlo mi, že když jsme se kompletně vytrhly z naší komfortní zóny a chodily na záchod v přírodě, tahaly těžký batoh, budily nás ostatní v 5 ráno, čekaly až bude volná sprcha, protože byla společná, tak je to nejlepší, co může být. Měly jsme každý den 100 % radost z maličkostí, jako je teplo v pokoji, dostatek vody a jiných věcí. Z toho přebytku, který nás obklopuje, je skvělé se pravidelně vytrhnout. Díky tomu si potom vážíme více běžných věcí, které děláme automaticky.

Chůze a meditace

Ušly jsme 174 km v neskutečně krásný přírodě, vesnicích a městech. Chůzí jsme si kompletně vyčistily hlavu. Chůze je totiž skvělou meditací, jak si srovnat myšlenky a to bez snažení se o to. Pouze jsme byly ponořené do každého kroku a práce v podvědomí fungovala přirozeně za nás. Když jsme posedávaly po jídle na kafíčku, tak jsme diskutovaly o životě a naší budoucnosti. Vždycky jsme si sebou vzaly sešit, protože myšlenek je spousta a dobré nápady je potřeba hned zapsat.

Ostatní poutníci

Hodně jsme komunikovaly na zastávkách s ostatními poutníky. Slyšely jsme smutný i šťastný životní příběhy. Také nás zajímalo, kolik km dají za den a myslely jsme, že jsou snad superhrdinové. Šli třeba 35 km denně. Málem jsme se kvůli tomu oddělaly. Co domněnky a nedostatek informací může způsobit? Zbytečné srovnávání s okolím a hnaní se za přehnaným cílem. Později jsme zjistily, že si nechávají převážet věci a také pravidelně odpočívají. Dovolili jsme si jeden den to samé a došly jsme zbytek trasy až do Leónu.

Jídlo

Zapomeňte na potravní doplňky, sportovní gely a jiné blbosti. Energie se dá jednoduše dodat z běžného jídla. Pokud si chcete na jakékoliv cestě udržet zdravou stravu, tak si pevně stůjte za svým (nenechte se zlomit ostatními k špatnostem) a hledejte dobré alternativy i v šílených podmínkách. Při chůzi 20 km za den pro nás bylo zásadní:

  • jedli jsme 5 x za den, když jsme vynechaly svačinu zlobila psychika, protože nebyla energie
  • svačiny jsme měly o sacharidech/ovoce a někdy kombinace s tuky/oříšky
  • občas jsme si jídlo udělaly do krabičky, skoro všude je v hostelech kuchyň
  • vypily jsme denně 2 – 3 l tekutin
  • vynechaly jsme alkohol, aby nám tělo perfektně regenerovalo
  • dávaly jsme pozor na dostatek bílkovin. Zařazovaly jsme je vždy k snídani, obědu a večeři

K snídani jsme vždy poprosily o vajíčka se zeleninou a sýrem, nebo houby. Jinak všude mají tortillu, což je vaječná omeleta s brambory, takže bez lepku. K tomu pravidelně pomerančový fresh juice. K obědu jsme vybraly jídlo s přílohou, protože jsme potřebovaly energii. Bílkoviny jsme vybíraly lehké, aby nás nezatížily. Vyhovovaly nám tyto kombinace:

Oběd:

  • paella
  • luštěninová polévka a ryby se zeleninou
  • luštěniny s vajíčkem
  • mořské plody s přílohou

Svačinu jsme jednoduše sehnaly ve všech městečkách. Mají mnoho druhů sušeného ovoce, které je zpracováno šetrnou metodou. Skoro všude je ovoce bez přidaného cukru – nekandované i bez siřičitanů.

Svačiny:

  • směs oříšku se sušeným ovocem, nebo banán (lze i jiné druhy)

Tekutiny: voda a mátový čaj či zelený čaj, když nebyla energie

Večeře:

  • salát s polévkou
  • maso s bramborem a zeleninou
  • paella
  • mořské plody se zeleninou
  • ryby na grilu s bramborem či rýží
  • vydatná polévka

Na závěr

Camino mi dalo snad nejvíc ze všech mých cest. Nejsem věřící a neměla jsem zásadní problém, kterým bych se na cestě chtěla zabývat. I přes to jsem se vrátila jako nový člověk. O 3 kg lehčí, klidnější a s jasnější vizí o mém životě.

comments powered by Disqus

Spolupráce

Kromě individuálních konzultací spolupracuji na mnoha zajímavých projektech. Pravidelně publikuji články, spolupodílela jsem se na přípravě pořadu Skvěle v těle a byla jsem pozvána do pořadu Sama doma. V časopisech se můžete dočíst o proměnách mých klientů. Poslední článek vyšel v Marianne.