Výstup na horu Pedraforca

19. června 2019 - 23:42
IMG-2532.JPG-1-365x365.jpg

Výstup do výšin. Miluji se pravidelně dostávat mimo komfortní zónu. Poskytuje mi to pocit, že žiju a neustále se něčemu učím. Vyhlídli jsme si s přítelem horu Pedraforca. Nejvyšší bod této hory je 2506 m. n. m. s celkovým převýšením 1200 m. Tento trek zabere jeden celý den a z hlediska obtížnosti je náročný.

Zaznamenala jsem několik zásadních momentů, které změnili mé vnímání situace.

K výšlapu. Vyrazili jsme bez hůlek s velkým batohem plným dvou velkých vod, ovoce, ořechů, sendvičů a dvou plechovek Coly. Hned po pár metrech jsme stoupali. Jednoduše celou dobu jsme šli do velkého krpálu. Cesta byla plná kamení a kořenů od stromů. Pěkná makačka na zadek a stehna. Na nic jsem se před cestou neptala. Ani jak dlouhá a náročná trať to je. Jsem analytik a tak bych zbytečně polemizovala, v jaké části se nacházíma a jak dlouho ještě půjdeme.

3 důležité body:

1. Moje remcání, když jsme byli vysoko a já se bála výšky. Říkám: ,,Nejsem si jistá, jestli to zvládnu, protože mám trochu závrať." Přítel: ,,Už jsme celkem vysoko a na dalších metrech se nic nezmění, řekni si jestli chceš jít dál." Strach si v průběhu života vytváříme a tak se bojíme něčeho, co je nám nepříjemné. Tím, že jsem se uklidnila, že se vlastně nic nezmění a mám na výběr svůj cíl vzdát, se mi najednou chtělo jít ještě výš. Vždycky máme na výběr, náš cíl vzdát. Je jen na nás co si vybereme.

2. Chyba. Cestou se přítel zeptal jíného běžce, kde se nacházíme. Pán nám řekl, že je to jen 15 minut z toho nejhoršího a pak 40 minut na vrchol. Už jsem si to nastavila v hlavě a počítala s tím. Jenže pěkně kecal. Po 20 minutách nebyla cesta jednodušší, jak jsem si to já představovala a tak jsem ho v hlavě dokola proklínala. Ponaučení. Většina cílů je náročných. Pokud si je budeme představovat jednoduše a přijde nějaká překážka, tak nás to může pěkně otrávit. Lepší je počítat s realitou a být mile překvapen/a, když je cesta příjemnější.

3. To co si vsugerujeme, to si přivoláme. Například situace kterých se obáváme, aby se nám nestaly a tak intenzivně na ně myslíme, až se opravdu stanou. Já jsem se bála spadnout z 2506 m, protože se bojím výšek, mám ráda svůj život a kamení na cestě hrozně klouzalo. A tady ta legendární věta volající o pomoc. Říkám: ,,Já se bojím, že uklouznu, spadnu a zabiju se". Odpověď mého přítele: ,,Když na to budeš myslet, tak uklouzneš a zabiješ se." Na to jsem neměla odpověď. Představa, že jdeme za ruce ve srázu, kde se vejde jeden člověk, byla absolutně nereálná. Okamžitě jsem se soustředit na každý krok, na každý kámen a šlapala beze strachu z pádu. Můj cíl byl najednou menší, udělat jeden krok a pak druhý přesně tam, kde se mi cesta zdá dobrá. Tu nejnebezpečnější část jsem zvládla skvěle. V lese cestu dolů jsem už trošku vypla a měla unavené nohy a tak jsem si nadělila několik pádů kvůli kořenům stromů. To už byla zábava.

Třetí bod bych přirovnala k strachu ze selhání v hubnutí. Pokud se zaměříte na malé krůčky, které napomůžou změně, nebudete paralizovaní strachem, že to dopadne zase špatně.

Výšlap 12 km, který lidem zabere i třeba 1 den jsme zvládli za 5,5 h tam i zpět.

Strava pro jednu osobu

Večeře : plátek ryby/masa, zelenina, jedna velká brambora na grilu

Snídaně: vajíčka, zelenina, plátek pečiva, pomerančový fresh juice, káva bez mléka

Svačina: jedna meruňka, banán a ořechy

Svačina při sestupu: toast s měkkým sýrem, šunkou, salátem a rajčátky, oliový olej

comments powered by Disqus

Spolupráce

Kromě individuálních konzultací spolupracuji na mnoha zajímavých projektech. Pravidelně publikuji články, spolupodílela jsem se na přípravě pořadu Skvěle v těle a byla jsem pozvána do pořadu Sama doma. V časopisech se můžete dočíst o proměnách mých klientů. Poslední článek vyšel v Marianne.